Psí škola Maxíkov

Čerstvě narozený pejsek má kromě stálého přísunu mateřského mléka také přítomnost matky, příp. všech sourozenců. Cítí je neustále, je to zatím celý jeho život. Patří tam. Pak se mu otevřou očka, začne s nimi dovádět, někdy brnká mámě na nervy, má to co k životu nutně potřebuje - smečku. Patří tam. Pak si ho najednou odvezou nějací neznámí obři, kteří komunikují jemu naprosto neznámým způsobem a najednou nemá nic. Jeho jistoty jsou pryč a někdy ani ti obři nemají moc pochopení. Ale on potřebuje někam patřit, má to tak nastavené, jinak fungovat nemůže. Takže se začne snažit vytvořit smečku, která by ale měla mít určitou hierarchii a pravidla. V každé smečce je hierarchicky nejvýše vůdce. Toho je potřeba najít. Takže už od prvního dne se rozhlíží, analyzuje chování všech okolo. Hledá a zkoumá, jestli na to kdo má. Nehledá fyzickou sílu, ale psychickou. Žádný vůdce smečky nefunguje na tom, že by se ho ostatní báli. Musí být klidný, za všech okolností rozhodný a spolupracující s ostatními, chovající se logicky dle smečkových pravidel. Vůdce nikdy nepropadá panice a nemá strach, neustále z něj vyzařuje jistota. Když takovou bytost pejsek okolo sebe najde, je šťastný. Na toho se můžu spolehnout, on za mě bude rozhodovat a já budu moci být jen a jen veselý, nebudu mít vůbec žádné starosti, hurá!  No a ostatní (a to i sebe) zařadí hierarchicky na různé příčky. A už někam patří! Je to smečka. Když někoho takového najde, je to výhra.

Někdy se stane, že ať se rozhlíží jak chce, všude okolo vidí jen nelogicky se chovající jedince. Chlap mě neustále vyhazuje na chodbu, někdy mě nevímproč praští novinama, žena je emočně nevyrovnaná bytost, jednu chvilku na mě šišlá a pak na mě ječí, děti jsou hlučné a bláznivé. Jo a támhle je ještě kočka, no ta je vůbec divná. Takže se rozhlíží a rozhlíží, a nikde nikdo! Tak co mu zbyde? No asi to budu muset být já, nedá se nic dělat. Sice jsem takový život nechtěl, není vůbec příjemné mít pořád starosti a na starosti dirigovat ostatní, ale co můžu dělat? Někdo to být musí. A zase někam patří, je to smečka. Sice pro páníčky dost nepříjemné rozhodnutí, ale oni si toho kolikrát vlastně ani nevšimnou, že to tady musím řídit já  No pořád ale mají pod palcem jídlo a dobrůtky, tak někdy udělám drobné ústupky, ale různými úskočnými manévry stejně většinou dosáhnu svého. Takový život je fakt těžký, ale co můžu dělat? Musím mít smečku, někdo musí být vůdce, jinak žít neumím. 

Tak co, jakpak je to u vás? Kdopak vaši smečku ve skutečnosti řídí? Vy? Můžete si to zkusit na celkem jednoduchém testu. Jdete po chodníku s pejskem a narazíte na piškot ležící na zemi. Dá vám váš pejsek přednost? Pokud je u něj už sám, zeptá se vás pohledem, zda ho může sníst? Nebo - proti vám jde jiný pes. Vyrazí váš pejsek směrem k němu, aniž by se na vás ohlédl a zeptal se, zda může? Další příklad - nedaleko vás se ozvou hluboké rány. Ohlédne se váš pes po vás, co na to vy, nebo to začne řešit sám - štěkat, příp. utíkat? Tak co, jste vůdcem vy, nebo ne?  

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek