Psí škola Maxíkov

I když by se z titulku článku mohlo zdát, že si z vás dělám legraci, že tomu výroku přece každý rozumí, opak je pravdou. Spousta lidí totiž má tendence svého psa neustále polidšťovat, přisuzovat mu lidské vlastnosti a schopnosti. Nejsou ochotni pochopit, že jde o dva rozdílné tvory. Je celkem snadné psu porozumět a naučit se číst jeho myšlenky, ale nejdříve si musíte uvědomit, že pes se neumí přetvařovat, neumí klamat, neumí lhát a to samé očekává od vás. Pes je velmi citlivý a vnimavý k nonverbální komunkaci, naprosto dokonale rozlišuje emoce, a to nejenom v hlase, stejně jako mimiku a gestikulaci. Jeho svět je jednoduchý - akce a reakce, pozorování, vzetí si z toho ponaučení, a jde se dál. Člověk však umí mluvit a kolikrát toto mluvení není v souladu s chováním a vnitřními emocemi - a to je jeho zkáza. Pes vám pak neumí a ani nemůže porozumět. I když se snaží, protože mě z neznámého důvodu nám toho neustále spoustu odpouští a i přes to, že jsme pro něj tak složití, chce s námi vycházet a žít po našem boku. On by totiž nemusel, on si umí poradit a žít i bez nás. To my bychom to např. v lese dlouho nepřežili  

Dnes jsem viděla hezký vtip - vlk si opodál ohniště před tisíci lety v duchu říká - "mají tam žrádlo, no, trochu se přiblížím, něco si ukradnu, co se mi může stát?" a pod tím obrázek z r. 2020 -  mopsíka s vyvalenýma očima, pletenou vestičkou, dortem na hlavě a brýlemi na očích. A to je právě o tom, svět psů je zcela jiný než lidský. 

Pro lepší představu běžný příklad z praxe: 

1. Ležíte se psem na posteli a blíží se k vám váš partner. Pes zbystří, začne si na partnera vyskakovat, někdy i vrčí a chňape, prostě mu brání v tom, aby se k vám přiblížil. Někdy se tomu oba smějete, někdy jen vy, ale pro vás je to potěšující záležitost, vy si říkáte "jé, on žárlí, on mě tak miluje, že mě chce jen pro sebe", každopádně děsná legrace. Nejen že vysíláte směrem ke psovi souhlasné signály, protože on ví, co cítíte, i když naoko před partnerem třeba říkáte "ale fuj Alíku, to se nedělá", ale ještě si polidsku hned situaci rozeberete. 

2. Pes má děsně krásnou a voňavou kost, kouše si ji nerušeně na podlaze, ale už ukousal konce a ten prostředek mu nechcete už nechat sníst. Jdete k němu a kost mu chcete vzít. Co se stane? Některý i s kostí uteče pod postel, další začne na vás vrčet, varovat, že ji jen tak nedá, a vy se třeba i bojíte mu ji z tlamy vytáhnout nebo po ní sáhnout. Jsou i případy, že vám ji odevzdá bez reptání - tyto chválím. 

Že jsou oba tyto příklady zcela jiné ???????? Ale kdeže, pro psa je to absolutně ta samá situace. Oba předměty, v prvním případě slečnu a ve druhém kost, si pes zcela jednoduše přivlastnil, má pocit (a ve většině případů oprávněný) je tam je pán on a on bude rozhodovat co je jeho a případně si to jeho pak i bránit. 

To jen člověk si myslí, že pes musí nutně přemýšlet jako on. 

Prosím, dívejte se chvíli na svého psa psíma očima, neposuzujte ho pořád podle lidských vlastností. Nic na něj nehrajte a chovejte se a hlavně mluvte dle svého vnitřního rozpoložení. Nekřičte a buďte absolutně klidní, a to i přes to, že váš pes např. něco provedl, vám nepříjemného. Zjistíte pak, že většina těchto vlastností, které jste mu doposud připisovali, je vyjádřením něčeho zcela jiného, někdy velice překvapivého psího chování. A pak mu teprve začnete trošku rozumět. 

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek